V době narození Elišky Krásnohorské platilo, že pokud zůstala žena neprovdaná, byla pro zbytek rodiny zátěží. Pokud pracovala za peníze, byla společností automaticky  odsunuta na okraj a považována za nepočestnou (toto se stalo např. dělnicím ve fabrikách a v zemědělství). Sociální status rodiny závisel na postavení muže. Žena se mohla realizovat jen v rámci domácnosti. Dcery byly ekonomickou zátěží i ve středostavovských měšťanských rodinách.. Aby se mohly dobře provdat, musela rodina poskytnout štědré věno. Bylo-li v rodině více dcer, zpravidla na něj všechny nedosáhly. Musely se tedy zabezpečit jinak a najít si cestu, jak se uplatnit.

V této době společnost činila velké rozdíly mezi ženami (a samozřejmě nejen ženami) na základě jejich původu, etnika, rodinného stavu apod. i navzdory tomu, že po roce 1848 vznikala občanská společnost proklamující rovnost mezi lidmi. Jako reakce na potřeby rodin uplatnit své dcery vznikly první instituce, které dívky postupně učily, jak si mohou vydělat peníze a přitom být společností respektovány. Jedním z typických příkladů, jak se uživit, byla literární tvorba. 

Chudé dívky získaly nově možnost naučit se řemeslům, které jim pomohly se zabezpečit a zorientovat v dospělém praktickém životě. Tyto dovednosti získaly zejména díky Spolku sv. Ludmily, vedeným Marií Palackou-Riegrovou, a Ženskému výrobnímu spolku, který založila Karolína Světlá a Eliška Krásnohorská. Dívky v Ženském výrobním spolku navštěvovaly přednášky z obchodních, průmyslových a řemeslných oborů. Získaly také praktické kontakty, např. díky tzv. poptavárnám sehnaly bydlení, díky záložnám se naučily hospodařit s penězi. Učily se zde také uměleckému kreslení a dřevorytectví. Kromě toho spolek vydával Ženské listy, které se brzy staly ústředním periodikem snah o ženskou emancipaci. Americký klub dam, založený Vojtou Náprstkem, umožnil ženám navštěvovat teoretické i praktické přednášky z různých vědních oborů. Účastnice se například dozvěděly, jak používat šicí stroj, nebo jak funguje jejich tělo (na úrovni dobových znalostí).

Jak se živila Eliška Krásnohorská?

Eliška Krásnohorská měla odvahu živit se samostatně literární tvorbou. Prostřednictvím svého díla pronikala do většinové mužské společnosti. Pomohl jí její velký vzor – o generaci starší vdaná Karolina Světlá, která zde měla již dveře otevřené po boku svého uznávaného manžela Petra Mužáka, středoškolského profesora a spisovatele. Díky přátelství s Karolinou Světlou se seznámila s dalšími osobnostmi z literárního světa. Eliščiny literární práce začaly být publikovány v periodickém tisku, v literárních almanaších – např. Osvěta, Lumír, Světozor, Zlatá Praha. Řadu let také působila jako redaktorka Ženských listů. Vydala samostatné sbírky básní, romány, pohádky pro děti, teoretické stati a psala libreta pro řadu dodnes hraných oper. Celý život žila velmi skromně a dokonce studentky dívčích škol pořádaly sbírky na její podporu.