Poslechněte si

Slovní spojení „probudilé ženy města pražského“ používá Eliška Krásnohorská ve svých pamětech Co přinesla léta (vyd. 1928). Odkazuje tak k jejich uvědomělosti, pokrokovosti a touze po rovnoprávnosti.

Marie Calma Veselá

(1881–1966)

operní pěvkyně, básnířka, spisovatelka, překladatelka

Narodila se v Unhošti roku 1881 do rodiny pražského advokáta Matěje Hurycha. Byla operní pěvkyní, věnovala se interpretaci moderní hudby, v mnohém předběhla svou dobu a pořádala například i vzdělávací koncerty pro děti. Provdala se za MUDr. Františka Veselého, zakladatele lázeňství v Luhačovicích, kde se také stala organizátorkou kulturního dění. Ve své literární činnosti se věnovala poezii, např. Písně moderní Markétky (1923), Jarní zpěvy (1929), Ejhle člověk (1934), pohádkám, próze a také překladu z francouzštiny (např. díla Antoine de Saint-Exupéryho nebo Simone de Beauvoir) či z polštiny. Marie Calma se přátelila s Leošem Janáčkem, je zachována jejich korespondence a zasloužila se o uvedení opery Její pastorkyňa v Národním divadle v Praze v roce 1916. Sama si však vytouženou hlavní roli Jenůfy nezazpívala. Zemřela v roce 1966 a je pochována na pražských Olšanech.

Foto: Literární archiv Památníku národního písemnictví

Anna Rypáčková

(1895–1978)

„fantomka nemocnic“, první diplomovaná sestra, ošetřovatelka TGM

Narodila se roku 1895 do chudé rodiny v malé vesnici u Bechyně v Jižních Čechách. V sedmi letech osiřela a později odešla za starší sestrou do Vídně, kde prožila 1. světovou válku. V roce 1918 se vrátila zpět do Čech a chtěla se stát zdravotní sestrou. Aby se mohla živit sama a dovolit si studia na ošetřovatelské škole, začala hlídat děti. Od roku 1925 působí jako ošetřovatelka prezidenta T. G. Masaryka. Velkou školou života se jí stal stipendijní pobyt v Londýně, kde se zúčastnila Mezinárodního kongresu ošetřovatelek v roce 1937. Byla aktivní členkou a později předsedkyní Spolku diplomovaných sester.

Za protektorátu působila jako zdravotnice, doručovala balíčky vězněným lidem v Terezíně, zajišťovala finanční podporu jejich rodinám a také ukrývala pronásledované lidi před gestapem. V roce 1942 však byla zatčena a za svou činnost odsouzena na 2,5 roku. Vězněna byla na Pankráci, v Terezíně a v koncentračním táboře Ravensbrück.

Po osvobození v roce 1945 nastoupila zpět do Všeobecné nemocnice v Praze jako první civilní sestra představená (později vrchní sestra, dříve zde působily pouze řádové sestry). V nemocnici organizovala kurzy a odborné přednášky pro personál, pomáhala ke vzdělání dalším ženám a iniciovala otevření nových ošetřovatelských škol. Věnovala se také odborové činnosti. V roce 1947 odjela na stipendium do USA, kde načerpala další zkušenosti. Do Prahy se vrátila v roce 1948 a stala se ředitelkou ošetřovatelské školy.

Celý život pomáhala potřebným, starala se o nemocné tuberkulózou, spolupracovala s Armádou spásy, podávala mezi prvními inzulín proti cukrovce, díky kterému se nemocní mohli znovu plnohodnotně začlenit do společnosti. Za svou činnost byla vyznamenána Mezinárodním červeným křížem medailí Florence Nightingalové. Zemřela v roce 1978.

Foto: Archiv Elišky Krásnohorské, Gender Studies o.p.s.


Dopis Anny Rypáčkové dopis prezidentovi TGM, 1931, Archiv Elišky Krásnohorské, Gender Studies o.p.s.

Vlasta Rostočilová

(1902–1974)

poslední opatrovatelka Elišky Krásnohorské, učitelka matematiky na Minervě, poslední výkonná ředitelka Ženského výrobního spolku

Pocházela z Kralovic u Plzně. Řadu let působila jako středoškolská profesorka matematiky na dívčím gymnáziu Minerva, tajemnice spolku Krásnohorská a také byla poslední výkonnou předsedkyní Ženského výrobního spolku. Věnovala se literární činnosti, psala básně, monografické stati, přednášela. S Eliškou Krásnohorskou ji pojil velmi blízký vztah. Byla její poslední opatrovatelkou, starala se o ní až do její smrti v roce 1926. Následně se věnovala jejímu odkazu a pozůstalosti. Sama zesnula v roce 1974 v Praze.

Díky Vlastě Rostočilové a jejímu příbuznému, prof. archeologie Janu Bouzkovi, se k nám do Gender Studies dostala pozůstalost Elišky Krásnohorské, cenné písemnosti a památky na české ženské hnutí (včetně pozůstalosti Vlasty Rostočilové). Od roku 1997 se tak staly součástí našeho Archivu Elišky Krásnohorské, který je v současnosti uložen v Knihovně Jiřiny Šiklové.

Foto: Literární archiv Památníku národního písemnictví