Poslechněte si
Slovní spojení „probudilé ženy města pražského“ používá Eliška Krásnohorská ve svých pamětech Co přinesla léta (vyd. 1928). Odkazuje tak k jejich uvědomělosti, pokrokovosti a touze po rovnoprávnosti.
Marie Calma Veselá
operní pěvkyně, básnířka, spisovatelka, překladatelka
Narodila se v Unhošti roku 1881 do rodiny pražského advokáta Matěje Hurycha. Byla operní pěvkyní, věnovala se interpretaci moderní hudby, v mnohém předběhla svou dobu a pořádala například i vzdělávací koncerty pro děti. Provdala se za MUDr. Františka Veselého, zakladatele lázeňství v Luhačovicích, kde se také stala organizátorkou kulturního dění. Ve své literární činnosti se věnovala poezii, např. Písně moderní Markétky (1923), Jarní zpěvy (1929), Ejhle člověk (1934), pohádkám, próze a také překladu z francouzštiny (např. díla Antoine de Saint-Exupéryho nebo Simone de Beauvoir) či z polštiny. Marie Calma se přátelila s Leošem Janáčkem, je zachována jejich korespondence a zasloužila se o uvedení opery Její pastorkyňa v Národním divadle v Praze v roce 1916. Sama si však vytouženou hlavní roli Jenůfy nezazpívala. Zemřela v roce 1966 a je pochována na pražských Olšanech.
Anna Rypáčková
„fantomka nemocnic“, první diplomovaná sestra, ošetřovatelka TGM
Narodila se roku 1895 do chudé rodiny v malé vesnici u Bechyně v Jižních Čechách. V sedmi letech osiřela a později odešla za starší sestrou do Vídně, kde prožila 1. světovou válku. V roce 1918 se vrátila zpět do Čech a chtěla se stát zdravotní sestrou. Aby se mohla živit sama a dovolit si studia na ošetřovatelské škole, začala hlídat děti. Od roku 1925 působí jako ošetřovatelka prezidenta T. G. Masaryka. Velkou školou života se jí stal stipendijní pobyt v Londýně, kde se zúčastnila Mezinárodního kongresu ošetřovatelek v roce 1937. Byla aktivní členkou a později předsedkyní Spolku diplomovaných sester.
Za protektorátu působila jako zdravotnice, doručovala balíčky vězněným lidem v Terezíně, zajišťovala finanční podporu jejich rodinám a také ukrývala pronásledované lidi před gestapem. V roce 1942 však byla zatčena a za svou činnost odsouzena na 2,5 roku. Vězněna byla na Pankráci, v Terezíně a v koncentračním táboře Ravensbrück.
Po osvobození v roce 1945 nastoupila zpět do Všeobecné nemocnice v Praze jako první civilní sestra představená (později vrchní sestra, dříve zde působily pouze řádové sestry). V nemocnici organizovala kurzy a odborné přednášky pro personál, pomáhala ke vzdělání dalším ženám a iniciovala otevření nových ošetřovatelských škol. Věnovala se také odborové činnosti. V roce 1947 odjela na stipendium do USA, kde načerpala další zkušenosti. Do Prahy se vrátila v roce 1948 a stala se ředitelkou ošetřovatelské školy.
Celý život pomáhala potřebným, starala se o nemocné tuberkulózou, spolupracovala s Armádou spásy, podávala mezi prvními inzulín proti cukrovce, díky kterému se nemocní mohli znovu plnohodnotně začlenit do společnosti. Za svou činnost byla vyznamenána Mezinárodním červeným křížem medailí Florence Nightingalové. Zemřela v roce 1978.
Vlasta Rostočilová
poslední opatrovatelka Elišky Krásnohorské, učitelka matematiky na Minervě, poslední výkonná ředitelka Ženského výrobního spolku
Pocházela z Kralovic u Plzně. Řadu let působila jako středoškolská profesorka matematiky na dívčím gymnáziu Minerva, tajemnice spolku Krásnohorská a také byla poslední výkonnou předsedkyní Ženského výrobního spolku. Věnovala se literární činnosti, psala básně, monografické stati, přednášela. S Eliškou Krásnohorskou ji pojil velmi blízký vztah. Byla její poslední opatrovatelkou, starala se o ní až do její smrti v roce 1926. Následně se věnovala jejímu odkazu a pozůstalosti. Sama zesnula v roce 1974 v Praze.
Díky Vlastě Rostočilové a jejímu příbuznému, prof. archeologie Janu Bouzkovi, se k nám do Gender Studies dostala pozůstalost Elišky Krásnohorské, cenné písemnosti a památky na české ženské hnutí (včetně pozůstalosti Vlasty Rostočilové). Od roku 1997 se tak staly součástí našeho Archivu Elišky Krásnohorské, který je v současnosti uložen v Knihovně Jiřiny Šiklové.