Gymnázium Minerva
Minerva byla prvním dívčím gymnáziem ve střední Evropě a její založení v roce 1890 bylo zásadním milníkem české ženské vzdělanosti. Ženám se otevřely dveře k vyššímu vzdělání, přestože Minerva neměla dlouhou dobu možnost vydávat maturitní osvědčení a minervistky si musely maturitu dodělávat na obecných gymnáziích. Zakladatelka Minervy, Eliška Krásnohorská, se svým aktivismem nepřestala a dál se zasazovala o to, aby ženy mohly studovat i na vysokých školách a získávat vysokoškolské tituly. Od roku 1897 mohly dívky na základě císařského rozhodnutí studovat na filozofických fakultách a od roku 1900 na lékařských fakultách v habsburské monarchii.
Mezi nejznámější absolventky Minervy patří architektka Milada Petříková Pavlíková (první diplomovaná inženýrka u nás), sestry Anna Honzáková (první česká lékařka promovaná v Praze) a Albína Honzáková (která se později stala na Minervě profesorkou), geografka a antropoložka Klára Červenková nebo matematička Marie Fabiánová.
Více o Elišce Krásnohorské a jejích zásluhách v oblasti vzdělávání dívek najdete na stránkách výstavy Ženy mohou... studovat
Gymnázium Minerva sídlilo nejprve v budově v Pštrossově ulici č. 15 na Praze 1. První světová válka významně zasáhla do chodu školy, mnozí profesoři byli povoláni na frontu, studentky se zapojovaly do charitativních akcí Červeného kříže. Budova Minervy byla zabrána pro vojenské účely a výuka probíhala v provizorních podmínkách v Křemencově ulici. V roce 1917 při příležitosti 70. narozenin zakladatelky Elišky Krásnohorské byla na její počest škola přejmenována z Městského dívčího gymnázia Minerva na Městské dívčí reálné gymnázium Krásnohorská. Po válce zájem o studium neustále rostl a byla potřeba větších prostorů. V r. 1922 byla Minervě přislíbena budova v Lazarské ulici. Návrh na novou budovu s moderními posluchárnami vytvořili architekti Antonín Karfík a František Kadlec a od r. 1934 byla škola zkolaudována. Během druhé světové války došlo k velkým změnám, řada vyučujících i studujících byla nucena školu opustit, výuka se přesunula do provizorního nájmu ve Školské a Vodičkově ulic a byla značně omezena. Po skončení války byla výuka obnovena, nicméně v r. 1948 byla přemístěna do Školské ulice. Budova v Lazarské ulici tak byla uvolněna pro nově vzniklou Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy. Od r. 1949 Gymnázium Krásnohorské bylo spojeno s gymnáziem ve Vodičkově ulici a od r. 1953 v rámci změn školské soustavy podoba dívčích gymnázií u nás zcela zanikla. Dnes se k odkazu Minervy a Elišky Krásnohorské hlásí Gymnázium Elišky Krásnohorské v Ohradní ulici na Praze 4.
