Marie Gabriela Kittl

Bydliště, Jungmannova, 750/34, Praha 1

Marie Gabriela Kittl (1809 Orlík – 1894 Brusel) se narodila do rodiny úředníka na schwarzenberském panství. Tato světoběžnice, plodná prozaička a mladší sestra skladatele J. F. Kittla (1806–1868), jenž stál od r. 1843 v čele pražské konzervatoře, je dnes známa zejména ve spojitosti se svou slavnější kolegyní Marií von Ebner-Eschenbach, s níž ji pojilo důvěrné přátelství. Obě Marie se poznaly na zámku ve Zdislavicích, kde byla Kittl v letech 1842–1844 zaměstnána jako vychovatelka dvou starších dcer hraběte Dubského, Friederike a Marie, později provdané von Ebner-Eschenbach. Úděl vychovatelky ve šlechtických rodinách, tolik příznačný pro neprovdané ženy měšťanského původu v 19. století, provázel Kittl i nadále. Díky bohatým zahraničním konexím v uměleckém i aristokratickém prostředí postupně proniká až na belgický královský dvůr, kde nejprve působí jako vychovatelka budoucí mexické císařovny Charlotty, posléze pak jako společnice a „předčítačka“ její švagrové Marie Henrietty, vévodkyně brabantské, která se později po boku svého chotě Leopolda II. stává královnou Belgie. Jakožto doprovodu královské rodiny bylo Marii v 50. letech umožněno navštívit mj. první světovou výstavu v londýnském Crystal Palace (1851) či Blízký východ (1855). Obě tyto zkušenosti měly zjevně osudový vliv na její literární tvorbu: právě v 50. a 60. letech vydává Kittl čtyři romány, několik novel a cestopisů, často s exotickou tematikou, kterou však prezentuje převážně evropskou koloniální optikou. Navzdory svému kosmopolitnímu životnímu stylu zavítává Kittl často do Prahy a zůstává v kontaktu se svými krajany; mj. s P. A. Klarem či Alfredem Meißnerem. Byla také velkou obdivovatelkou Betty Paoli či K. E. Eberta. Sama Ebner-Eschenbach, s níž Kittl po několik desetiletí udržovala čilou korespondenci, nepřisuzovala prozaickým dílům své přítelkyně valné literární kvality; zato však zpravidla oceňovala její názory na vlastní tvorbu. Jak víme z dobového tisku, úmrtí Marie Gabriely Kittl roku 1894 upřímně oplakala.