Bertha von Suttner

Rodný dům, Vodičkova 697/1, Praha 1

Bertha von Suttner (9. 6. 1843 Praha – 21. 6. 1914 Vídeň) se narodila jako dcera hraběte Františka Josefa Kinského, jenž zemřel krátce po jejím příchodu na svět. Berthino dětství i dospívání do značné míry poznamenal fakt, že vzešla z nerovnorodého svazku – její matka Sophie roz. Körnerová byla měšťanského původu a ostatní Kinští proto na Berthu nenahlíželi jako na sobě rovnou. Navzdory tomu se Berthě dostalo kvalitního vzdělání – vynikala v hudbě, jazycích i humanitních vědách a již jako náctiletá projevovala literární ambice. Finanční problémy mladou hraběnku roku 1873 přiměly přijmout místo guvernantky ve vídeňské domácnosti baronů von Suttner, kde poznala svého budoucího manžela Arthura – syna svých zaměstnavatelů. Navzdory nesouhlasu rodičů se roku 1876 Arthur s Berthou tajně oženil. Novomanželé pak odcestovali do Gruzie, kde se oba věnovali novinářské činnosti. Pod pseudonymem B. Oulot (z franc. boulot = hovorový výraz pro práci) přispívala Bertha do četných periodik, mj. Neue Freie Presse, Die Gartenlaube, Neue Wiener Tagblatt či Berliner Tagblatt. Již zde se – mj. ve světle probíhající rusko-turecké války – formuje Berthin pacifistický světonázor, jenž ji později vedl ke spolupráci s Alfredem Nobelem, založení několika aktivistických spolků či účasti na první haagské mírové konferenci roku 1899, kde se zasadila mj. o vznik dodnes fungujícího Stálého rozhodčího soudu. Její nejslavnější román, Odzbrojte! (Waffen nieder!, 1889), líčící válečné útrapy z ženské, mateřské a manželské perspektivy, dal později název stejnojmennému periodiku, které vycházelo v letech 1892 až 1910. Od roku 1885 žili manželé Suttnerovi opět ve Vídni, avšak Bertha udržovala čilé korespondenční styky s podobně smýšlejícími mysliteli napříč celou Evropou. Jako první žena v dějinách obdržela roku 1905 Nobelovu cenu za mír. Ironií osudu umírá Bertha von Suttner na konci června roku 1914; několik málo týdnů před vypuknutím první světové války, před jejíž hrozbou opakovaně varovala. Mladému Stefanu Zweigovi měla údajně na sklonku života říct: „Vím, že mě všichni považujete za směšnou, potrhlou ženskou. Dej Bůh, abyste měli pravdu.“