Pro podobu pražské společnosti přelomu 19. a 20. století hrála zásadní roli etnická identita. České země byly od středověku osídleny česky a německy mluvícím obyvatelstvem, jejich soužití a postupné vzdalování do značné míry ovlivňovalo české, potažmo i pražské dějiny. Toto rozdělení společnosti se promítalo nejen do vztahů mezi jednotlivými obyvateli, ale i do fyzického prostoru města.
Po revolučním roce 1848 se v době národního obrození vztahy mezi těmito dvěma národnostními skupinami vyostřily. Praha se rozdělila na českou a německou část. Například Karlo-Ferdinandova univerzita se v roce 1882 rozdělila na dvě samostatné univerzity se stejným jménem, jen jiným vyučovacím jazykem. Pro české obyvatelstvo bylo postaveno Národní divadlo, pro to německé pak Německé divadlo (dnešní budova Státní opery), jako městské korzo s kavárnami fungovala pro české obyvatelstvo dnešní Národní třída (dříve Ferdinandova), pro německé ulice Na příkopech.