Bydliště, Římská 3, Praha 2 (dnes asi přestaveno)

Marianne Tuma (1873–1918) byla dcerou česko-rakouského polního maršála Antonína Tůmy von Waldkampf. Z počátku se věnovala literatuře. V roce 1899 vydala sbírku povídek Silhouetten a působila v Klubu německých umělkyň (Klub deutscher Künstlerinnen). Později se profilovala stále více jako žurnalistka a politická aktivistka. Angažovala se v německé sekci spolku Svobodná myšlenka (Bund der Freidenker), kde se zasazovala za ženská práva. Bojovala za volební právo žen, za zrovnoprávnění žen na univerzitách (právo habilitovat se), proti znevýhodnění lékařek v nemocnicích a jinde v zaměstnání. Podařilo se jí právně prosadit, aby ženy směly v Rakousku-Uhersku zastávat roli poručnic a opatrovnic dětí, čímž prolomila patriarchální princip nahlížející na muže jako na hlavu rodiny a garanta výchovy. Aby ženy dosáhly stejného společenského uznání jako muži, navrhovala Tuma zřízení povinné vojenské služby pro ženy, v jejímž rámci by ženy působily jako zdravotní sestry a sociální pracovnice. Do roku 1912 sympatizovala s českým ženským hnutím a podporovala volbu Boženy Vikové-Kunětické za zemskou poslankyni. Vypjatý nacionalismus Vikové-Kunětické a dalších českých ženských aktivistek ji však stále více odrazoval od spolupráce s nimi a současně podněcoval k užší spolupráci s německou nacionální politikou.