Pražský ženský výrobní spolek (Prager Frauen-Erwerb-Verein)

Spolek založený v roce 1869 si kladl za cíl bojovat proti špatným sociálním podmínkám žen v Praze a podporovat jejich vzdělání. Příčinou těchto špatných podmínek bylo postavení ženy v měšťanské rodině, které se v průběhu 19. století stávalo stále prekérnějším. Tím, že se stále více oddělovala sféra práce a privátního života, přestala být rodina výrobní jednotkou a domácí práce žen ztratila na ceně. Měšťanská žena, pro níž bylo kvůli statusu rodiny společensky nepatřičné najímat se do zaměstnaneckého poměru, se tím stávala pro rodiny stále větší ekonomickou zátěží. Současně v průběhu prvních dvou třetin 19. století rostl podíl neprovdaných žen, které nebyly ekonomicky zajištěny ani svými manžely. Výrobní spolek proti tomu bojoval podobně jako o pár let později založený český výrobní spolek vzděláváním a přípravou žen na zaměstnání akceptovatelná měšťanskou společností, zprostředkováváním výrobků domácích prací, osvětovou a dobročinnou činností a zřízením domova pro osamělé dívky. Spolek spravoval vlastní dívčí školu vychovávající k povolání telegrafistky, účetní či švadleny a inicioval vznik prvního dívčího lycea v Praze. Ve vedení spolku usedaly především ženy z významných židovských pražských rodin, zakladatelka a první prezidentka Anna Zdekauer (teta přítelkyně Karoliny Světlé Marie Zdekauer), druhá prezidentka Pauline Dormitzer a Mathilde Portheim. Ve vedení dále působily ženy z pražských německých intelektuálních kruhů, učitelka a spisovatelka Nora Görner či Melanie Zepharowitsch, žena univerzitního profesora. Později předsedala spolku Sophie Bamberger. V roce 1886 došlo ke změně názvu na Deutscher Prager Frauen-Erwerb-Verein. Ke konci století význam spolku společně se zmenšujícím se podílem německy mluvícího obyvatelstva v Praze upadal.